Nemo, nebinární zpěváctvo a umělectvo, si mezinárodní pozornost získalx díky úspěchu v Eurovision Song Contest 2024, kde zvítězilx s písní The Code, v níž popisuje hledání sebe sama a svojí genderové identity. Žánrově rozmanité The Code se stalo hitem a tak trochu hymnou mezi queer lidmi. Nemo je ohledně svojí genderové identity otevřenx a stalx se silným advokátstvem mladých nebinárních a trans* osob v Evropě. 4. 12. 2025 vystoupí Nemo se svou show v pražské MeetFactory se Slávkem Phamem jako předskokanem. Přinášíme vám rozhovor s Nemo, který vedl náš Social Media manažer Dominik.
Disclaimer k jazyku: Nemo se identifikuje jako nebinární osoba a používá zájmena they/them (oni/ony/jejich). V rámci přepisu jsme zvolil*y koncovku x, která je neutrální, nezmiňuje žádný konkrétní rod a v rámci dlouhého textu ji považujeme za přehlednější při čtení.
Chtěl bych mluvit o vaší hudbě, protože je hodně propojená s hledáním vaší identity. Co byl ten moment, kdy jste začalx psát více otevřeně o sobě a svých zkušenostech?
Myslím, že ten okamžik, kdy jsem začalx psát víc o své queer identitě, byl spojen s momentem, kdy došlo na coming out přátelům a rodině – víte, díky tomu jsem bylx více schopnx vyjádřit určité myšlenky navenek a ne si je nechávat pro sebe, ale třeba je i zapsat. To byl podle mě hodně důležitý proces. V tu chvíli jsem o tom začalx chtít psát i hudbu, protože jsem vždycky psalx o mém životě a tohle byla velká součást mého života.
U písně „The Code“ mám pocit, že je text velmi osobní. Bylo těžké vystoupit s takhle intimním tématem na Eurovizi?
Ano, nečekalx jsem, že s touhle písní půjdu do Eurovize. Bylx jsem na jednom takovém kempu a myslelx jsem si, že mě pozvali jako skladatele a producenta pro další umělce. A při prvním sezení mě spárovali s umělkyní, která reprezentovala Rakousko v poslední Eurovizi. Říkalx jsem: „Co? Ty jsi zrovna byla na Eurovizi, tak co tady děláme?“. A ona na to: „Jo, napíšeme píseň pro tebe.“ A já jen: „Aha, dobře. Nikdy jsem nepřemýšlelx o tom, jít do Eurovize, ale zní to zajímavě.“ A tak jsem se tomu otevřelx – říkám tomu takový dvoudenní experiment. Dva dny jsem si říkalx: „Tak jak by asi zněla Nemova píseň pro Eurovizi?“. Zároveň to ale bylo tak vzdálené, že jsem si ani nemyslelx, že se to vůbec někdy stane. Takže jsem se prostě poddalx té chvíli a vytvořilx tuhle píseň a pak, když se „The Code“ druhý den zrodilo, úplně mě ta píseň dostala. To, jakou měla sílu a jak perfektně zachycovala a sdělovala moje myšlenky. Pomyslelx jsem si: „Dobře, ta by fakt mohla jít do Eurovize.“ Ale myslím si, že kdybych se na to soustředilx způsobem: „tohle musí jít do Eurovize, musím napsat absolutní slay píseň“, asi by to bylo hodně těžké, napsat něco takhle osobního.
Po tom, co jste vyhrálx Eurovizi, stalx jste se jedním z nejznámějších queer umělectvem. Jak na tuto roli nahlížíte? Cítíte se více svobodnx nebo spíše tlak na to být „hlasem queer lidí“?
Je to tenká linie mezi tím, že si uvědomuji tuto odpovědnost, ale zároveň si uvědomuji, že nemohu reprezentovat každého non-binary člověka. Mezi trans* lidmi je mnoho různých lidí. Budu rádx vidět jakožto non-binary člověk a trans osoba. Aby si ostatní uvědomili, že i takoví lidé jsou, a i jako možný vzor pro mladé lidi. Myslím, že to je tím největším darem, když jste slavní a zároveň zcela otevřeně queer. Ale nebudu říkat, že reprezentuji všechny queer lidi. Protože to ani není možné. Reprezentuji sebe a svoji queer osobnost, svoji verzi queer identity. A myslím si, že to stačí.
Když se ohlédneme zpátky do minulosti, myslíte si, že veřejnost a média změnila způsob, jakým mluví o queer tématech – možná hlavně po Eurovizi?
Ano, myslím si, že ta konverzace o non-binary lidech, kterou Eurovize zvládla ve Švýcarsku otevřít, byla pozitivnější v tom smyslu, že non-binary lidé nebylx odstrčení jako něco, čemu nerozumíme nebo jako něco, o čem nestojí za to mluvit. Ale kvůli mojí výhře se o tom muselo mluvit v pozitivním světle, protože to mnoha lidem udělalo radost, a to vnímám velmi pozitivně. Ale také se toho od minulého roku změnilo hodně v politice a v mnoha zemích vidíme, že vlády jsou ke queer tématům více nepřátelské. Je tu hodně populistů, kteří využívají nenávist ke queer lidem a chtějí je vykreslit jako problém. To také hodně pociťuji. Mohlx bych říct, že do jisté míry queer lidé nebyli nikdy vidět tolik jako teď a máme skvělé osobnosti, ke kterým můžeme vzhlížet. Na druhou stranu si ale myslím, že je to pro queer lidi jedno z nejvíc náročných období.
Chtěl bych se přesunout k hudbě a stylu, protože se mi doopravdy líbí, jak se oblékáte. Proto bych se chtěl zeptat, kdo vás nejvíc módně i hudebně inspiruje?
U hudby je to těžké říct, protože mě ovlivnilo mnoho lidí a mám mnoho vzorů, ke kterým vzhlížím. Většina mého nového alba je součtem asi tak 10 nebo 20 umělců, se kterými jsem vyrůstalx, a myslím, že je to z té hudby hodně cítit. Co se týče módy, mám pár inspirací. Pro mě byla jednou z největších módních ikon vždycky Vivienne Westwood a to, jak změnila náš pohled na módu. A také to, že vyšla z britské punkové scény. Myslím si, že ten příběh je velmi inspirující. S její filozofií se ztotožňuji z různých úhlů pohledu.
Co byste vzkázalx někomu, kdo si prochází coming outem nebo se snaží najít své pravé já?
Jak už jsem říkalx, myslím, že každý má jinou zkušenost – a já sdílím tu svoji, ale není to žádná univerzální pravda. Já jsem se cítlx dost komfortně na to, abych se rodině svěřilx. Myslím, že první věc, kterou můžete udělat, je přemýšlet, zda máte někoho v rodině nebo mezi kamarády, komu se svěřit můžete. Prostě zda máte někoho, kdo by vám porozuměl a podpořil vás. Protože to je podle mě základem toho, abyste svoji zkušenost sdílelx. Ve chvíli, kdy se s tím někomu svěříte, je to jako kdyby vám spadl kámen ze srdce. A uvědomíte si: „Nejsem blázen a nejsem jedinx“. Pokud máte pocit, že je tu někdo, s kým můžete mluvit, mluvte s nimi. Nebo možná kolem sebe máte queer centra, kam můžete jít. Nebo možná existuje server na Discordu, kde je vám komfortní se takhle otevřít. Ale samozřejmě buďte opatrní, když svoji identitu sdílíte online. Ale pokud nemáte kam jinam jít, možná je tu nějaký online prostor. Hlavně si buďte jistí, že se cítíte v bezpečí, když se coming out rozhodnete udělat.
Jaké máte plány do budoucna? Na co se teď v hudbě nebo v životě soustředíte?
Zrovna teď jedu tour. Už jsme odehrálx 5 koncertů. Bylx jsme v Curychu, Hamburku, Berlíně, Kolíně nad Rýnem a v Paříži. A do Prahy přijedeme také. Je to fakt super show. Mám z toho všeho velkou radost. Každý, kdo nás zatím viděl a dával mi zpětnou vazbu, říkal, že je to doopravdy skvělý prostor, kde chcete být. To na tom mám nejraději. Ta komunita a ti lidé, kteří přijdou, všichni se skvěle obléknou a dávají prostor všem těm šíleným nápadům, spojí se a sní. Během našich show se publikum hodně zapojuje a je to fakt zábava. Takže chci dokončit tuhle tour. A pak začnu psát novou hudbu.
Autor rozhovoru: Dominik Samek (he/him)
Překlad a korektura: Barbora Skutková (she/her)
Edit: Nicol Škvarová