Yasmin Benoit je alternativní modelka, bloggerka a herečka z Velké Británie a v současnosti celosvětově jedna z hlavních tváří asexuální komunity. Na počátku roku 2019 iniciovala na sociálních médiích živelnou kampaň #ThisIsWhatAsexualLooksLike, která nabourává stereotypní představy o asexualitě, a díky jejímu aktivistickému působení získává asexualita větší viditelnost v médiích i v LGBTQ+ komunitě.

 

Jak vznikla kampaň s hashtagem This Is What Asexual Looks Like?

Začala jsem přispívat na web Qwear Fashion a chtěla jsem napsat článek, který by rozbil mýtus, že existuje nějaký asexuální vzhled nebo způsob oblékání. Rozhodla jsem se ho nazvat „Takhle vypadá asexuál“ a přišlo mi jako dobrý nápad udělat z toho hashtag a dát asexuálním lidem možnost reprezentovat sami sebe, aniž bychom museli spoléhat na média. Netušila jsem ale, jestli ho vůbec někdo bude chtít použít, takže mě vážně překvapilo, když začal trendovat na Twitteru, zvlášť protože jsem tehdy sama ani twitterový účet neměla! Někdo dokonce udělal i stránku @ThisIsWhatAsexualLooksLike na Instagramu!

Napadlo vás někdy, že se stanete tváří asexuální komunity?

Nikdy. Kdybych věděla, že z toho bude taková velká věc, promluvila bych o tom dřív! O svojí asexualitě vím skoro celý život a na sociálních médiích jsem známá už roky, ale o svojí asexualitě jsem veřejně nemluvila, nenapadlo mě totiž, že by to někoho zajímalo. Nemám žádnou řečnickou průpravu. Na LGBT+ scéně jsem se nikdy moc nepohybovala. Mám dost provokativní styl a vystupování. Navíc patřím k etnické menšině. Nenapadlo by mě, že by mě nějaká komunita chtěla za svou tvář. Podle mě je ale důležité ukázat různorodost asexuálů a ráda společně s dalšími aktivisty a aktivistkami propůjčím svůj hlas.

Jakou máte jako asexuálka zkušenost s médii a LGBTQ+ komunitou?

Od začátku svého aktivistického působení mám s LGBTQ+ komunitou většinou pozitivní zkušenosti. Setkala jsem se s celou škálou neasexuálních lidí, kteří mě mezi sebou přivítali a dali mi prostor reprezentovat a šířit osvětu. Co se médií týče, tam mám zkušenosti smíšené. Byla jsem v dokumentu, který nakonec ukázal asexualitu způsobem, s nímž jsem nesouhlasila. Pak jsem vystoupila v dalším dokumentu jiné stanice a zjistila jsem, že mě jako jedinou z televizní verze vystřihli, což mě zklamalo, protože jsem byla z protagonistů jediná jiné barvy pleti. Vím, že nejsem taková asexuálka, jaké chtějí určitá média ukazovat, na druhou stranu je ale přitahuje ten bulvární kontrast, že jsem asexuálka a zároveň modelka spodního prádla.

Co může přítomnost asexuálů vnést do LGBTQ+ akcí a prostor, v nichž většinou silně převládají písmena L a G?

Začlenění asexuálů vnáší do LGBTQ+ akcí a prostor novou perspektivu, protože asexuálové prožívají svou queer identitu a sexualitu jedinečným způsobem. Pokud hovoříte o sexualitě a vynecháte z toho asexualitu, pak vám unikla půlka tématu. Asexuální perspektiva motivuje lidi přemýšlet o LGBTQ+ identitě bez toho, aby jejím středobodem byl sex. Krom toho právě diverzita uvnitř LGBTQ+ komunity jí dodává výjimečnost. Měla by vítat všechny, kdo nezapadají do heteronormativní škatulky, a jakmile určité skupiny opomíjí, nesplňuje už zkrátka vlastní definici. Jak by koneckonců mohla komunitu symbolizovat duha, kdybychom z ní vybrali jen pár barev za určitého osvětlení?

Asexuální komunita je díky silné vazbě na internet od svých prvopočátků globální. Většina aktivismu ale jako by přicházela z USA. Jakou máte zkušenost s evropskou částí komunity? Narazila jste na zajímavé evropské projekty nebo aktivity?

Nejvíc zkušeností mám z Británie, hlavně z londýnské scény, protože bydlím poblíž. Hodně kmenových členů AVENu (Asexual Visibility and Education Network) žije v Británii, a tak tu máme velké zastoupení. Je tu Britská asexuální konference, která se loni konala v Londýně a letos bude ve skotském Edinburghu. O tom, co se děje mimo Británii a USA, ale moc nevím, a tak se těším, až se dozvím něco o pražské asexuální komunitě!

Letos v létě budete reprezentovat asexuály na London Pride a Prague Pride. Jaké máte plány do budoucna?

Těžko říct, co přinese budoucnost – příležitosti přicházejí jakoby zničehonic, možnosti, jaké bych nečekala, že se mi kdy naskytnou. Můžu ale říct, že letos budu znovu přednášet na své místní Pride v Readingu. Pro londýnskou Pride spoluvytvářím s Budweiserem skvělou kampaň, která dostane asexualitu do popředí zájmu jako ještě nikdy. Spolupracuju taky na rozhlasovém seriálu o asexualitě pro BBC a doufám, že asexualitu ještě víc zviditelním v LGBTQ+ sféře i mezi širokou veřejností.